29.03.2012 14:08

POT

 

Deodoranty, antiperspiranty a tělová kosmetika

 

Vylučování potu představuje přirozený fyziologický děj, který má pro lidský organismus značný význam. Tento fakt pravděpodobně nikdo nepopírá. Jenže viditelně propocené oblečení a pach, který potícího se člověka obvykle provází, se v současné době již neoddiskutovatelně zařadily k nepříliš populárním společenským jevům. Nelze se tedy divit, že nabídka výrobků omezujících tvorbu potu, působících proti zmíněnému pachu, případně komplexně pečujících o pokožku, je opravdu rozsáhlá.

 

I když zvýšené pocení může mít vztah s probíhajícím onemocněním, případně může být samo o sobě poruchou organismu, v tomto článku se však takovými případy zabývat nebudeme. Zajímat nás bude především pot a pocení přirozené, nesouvisející s výše uvedenými obtížemi. Tentokrát tedy nepůjde v největší míře o problém zdravotní, ale hlavně o problém společenský.

 

Funkce potu

 

Proces vylučování potu na povrch těla je pro člověka významný hned z několika důvodů. Nejvýznačnější je v tomto směru zajisté význam termoregulační. Sekrece potu je tedy v první řadě reakcí organismu na hrozící přehřátí, snaha o odvedení přebytečného tepla a zachování stabilní tělesné teploty. Pomocí vylučování a následného odpařování potu se tedy lidský organismus ochlazuje. Během dne se prostřednictvím potu odpaří z lidského těla přibližně půl až jeden litr vody, během horkých dnů i několikanásobně více a při maximální zátěži dokonce až deset litrů. S ohledem na míru zatížení je samozřejmě nutné vodu do organismu v adekvátním množství průběžně doplňovat a dodržovat vhodný pitný režim.

 

Kromě termoregulace slouží sekrece potu k vylučování některých odpadních produktů metabolismu (např. močovina, kyselina močová, aj.)

 

Zároveň se pak pot, vzhledem ke svému pH (4,2 – 7) podílí na tvorbě kyselého kožního pláště, který slouží jako součást ochrany kůže před působením patogenních bakterií.    

 

Muži vs. ženy

 

Všeobecně platí, že muži se zpravidla potí více než ženy. Tento fakt je na jedné straně způsoben vyšším počtem potních žláz u mužů a na straně druhé celkově nižší produkcí potu u žen. Pro obě pohlaví platí stejnou měrou, že produkce potních žláz se snižuje s přibývajícím věkem.

 

Potní žlázy

 

Potní žlázy, tj. žlázy produkující pot, jsou umístěny ve spodních vrstvách kůže, přičemž k jejímu povrchu se pot dostává prostřednictvím pórů. Celkový počet potních žláz je u každého člověka individuální, závislý jak na pohlaví, velikosti kožního povrchu, tak i na dalších faktorech. Jsou však přítomné prakticky po celém těle a jejich celkový počet se pohybuje zhruba mezi třemi až pěti milióny.  

Rozeznáváme dva druhy potních žláz, lišících se zejména druhem produkovaného potu :

 

Ekrinní žlázy jsou uloženy po celém těle a svou funkci začínají plnit již po narození. Jejich výskyt je nejčetnější zejména na čele, dlaních a chodidlech. Ekrinní žlázy produkují pot, jehož hlavní složkou je, zcela samozřejmě, voda. Dále zde nacházíme chlorid sodný (kuchyňská sůl), hořčík, draslík, menší množství vápníku a stopových prvků, aj.

 

Apokrinní žlázy zahajují svou činnost až v období puberty. Co do počtu jsou oproti žlázám ekrinním výrazně méně zastoupeny. Vyskytují se jen v určitých oblastech lidského těla, zejména pak v tříselní a genitální oblasti, podpaží, v okolí konečníku a v oblasti prsních dvorců. Produktem apokrinních žláz je hustší, mléčně zbarvená a lepkavá tekutina, která obsahuje podíl bílkovin a tuků. Vývody apokrinních potních žláz ústí do vlasových folikulů těsně nad vývodem mazových žláz.

 

Zapáchající pot?

 

Zeptáte –li se náhodného člověka, zda se domnívá, že pot zapáchá, téměř jistě odpoví na tuto otázku kladně. Čím je ovšem dán ten mnohým nepříjemný pach potu?

Konstatovat, že pot zapáchá, není zcela přesné. Samotný pot, produkovaný jak ekrinními tak apokrinními potními žlázami je totiž prakticky bez zápachu (ačkoliv sekreci apokrinních žláz je přisuzován jistý účinek coby feromonu a de facto tedy hrají roli i  v sexuální rovině).

  Specifický pach pak vzniká až při reakci potu s bakteriemi, které se běžně vyskytují na kožním povrchu, a které pot rozkládají.

V tomto ohledu je oním „špatným“ potem zejména produkt žláz apokrinních a to pro své výše zmíněné složení. Pachový projev tohoto typu potu se tak objevuje mnohem rychleji, než v případě potu žláz ekrinních a je rovněž výraznější.

 

Horko, stres a láska

 

Název odstavce rozhodně neznačí změnu tématu. Pocení je totiž spojeno, mimo jiné, i s těmito třemi „stavy“.

 

Pocení během horkého dne,  při sportu a fyzické aktivitě, kdy dochází ke zvyšování tělesné teploty jsem již ozřejmili jako reakci organismu, jejímž účelem je snaha o zachování stálé tělesné teploty a odvrácení rizika přehřátí.

Kromě takových podnětů, které spouští sekreci potu, existují ovšem i takové, které způsobují tzv. emoční pocení.

 

Emoční pocení jistě každý zná z vlastní zkušenosti. Například když jde o důležitý pracovní pohovor, závěrečnou zkoušku na vysoké škole, nebo třeba o situaci, kdy se muž chystá požádat partnerku o ruku.

Nemusí přitom jít vyloženě o tyto případy, ale i o mnohem méně výrazné situace, které vědomě nepokládáme za zvlášť důležité a kterých zažijeme v průběhu každého dne celou řadu.

Náhle však zjistíme, že ačkoliv v daném prostředí není nijak horko, ani na sobě nemáme zbytečné vrstvy oblečení a žádnou fyzicky namáhavou činnost jsme předtím nevykonali, přesto se velmi silně potíme. Nejlépe pozorovatelný bývá tento jev na dlaních rukou a nutí nás si je neustále otírat a vysušovat.

 

Emoční pocení se přikládá tzv. poplachové reakci organismu (definované někdy jako „bojuj nebo uteč“), která má svůj základ již v prvopočátcích existence lidstva. Samotné emoce způsobují v našem organismu celý řetězec reakcí, přičemž jejich projevy jsou pro každého člověka individuální. V základu celého procesu spočívá často vylučování adrenalinu nadledvinami, které má za následek zvýšení krevního tlaku, tepové frekvence a zrychlené dýchání (Potní žlázy jsou inervovány sympatickým vegetativním nervstvem, které stimuluje vylučování potu. Přenos signálu k vylučování potu ovšem zprostředkovává acetylcholin). Současně je vydán impuls ke zvýšení tvorby potu a to zejména potním žlázám na dlaních, chodidlech a v podpaží. Tímto způsobem se vlastně lidský organismus uvádí do stavu „zvýšené pohotovosti“, umožňující rychlé jednání v odpověď na danou situaci.

 

Emoční pocení může probíhat i během spánku, zejm. v závislosti na snech, kdy se člověk např. z velmi nepříjemného, či strašidelného snu probouzí propocený doslova skrz naskrz.

Některé studie ukazují, že během dne vzniká vlivem emočního pocení až pětkrát více potu, než vlivem pocení vznikajícího v závislost na zvýšení tělesné teploty.  

 

Ať už se potíme vinou fyzické námahy, horkého dne, „přetopené“ místnosti, nebo za zvýšenou tvorbou potu stojí naše vlastní emoce – ve všech těchto případech se můžeme po nějaké chvíli dočkat i obvykle ne zrovna příjemného pachu, který nám často ve společnosti dělá nepříliš dobrou reklamu. A koneckonců, mnohdy pak příliš nevoníme ani sami sobě. A tak stále větší množství lidí zahrnuje do svého života i prostředky, které se různými způsoby snaží s pachem potu bojovat.

 

Válka s potem

 

Vraťme se nyní k výše uvedenému důvodu zápachu potu. Samotný pot, jak jsme se zmínili, neoplývá v zásadě žádným výraznějším pachem. Ten se objevuje až v závislosti na působení bakterií osidlujících kožní povrch, které pot rozkládají.

Ten nejzákladnější krok k omezení nepříjemného zápachu tak zcela logicky spočívá v pravidelné a dostatečné tělesné hygieně. Ještě než přejdeme k tématu antiperspirantů, deodorantů a dalších přípravků, které se v boji proti potu využívají, zaměříme se na tak obyčejnou a zdánlivě samozřejmou věc, jakou je osobní hygiena.

 

Hygiena a tělová kosmetika

 

Alespoň jednou denně se osprchovat, vykoupat, nebo třeba umýt se pod pumpou, je pro většinu z nás nejspíše samozřejmostí. Nebo, připusťme si to, alespoň jednou za dva dny, když nám situace nedovolí užít si očistu těla každodenně. Zbavujeme se tak nečistot z vnějšího prostředí, odumřelých částeček kůže, části kožních bakterií a také – zápachu. Pro lepší výsledek zpravidla nevystačíme s pouhým „spláchnutím vodou“, ale využíváme nejrůznějších produktů – pevných či tekutých mýdel, sprchových gelů, tělových mlék, šamponů a následně řady dalších prostředků pečujících o naši pokožku. Ty tam jsou doby, kdy stačilo jen ze sebe hrubým, nevýrazným mýdlem „sedřít“ špínu. Současné výrobky zpravidla obsahují řadu nejrůznějších látek, které pokožku vyživují, udržují její pružnost, zanechávají příjemnou vůni atd. Škála těchto látek je opravdu široká a nabídka tak rozmanitá, že si každý může vybrat přípravek, který mu ideálně vyhovuje. Zde si dovolíme nemístnou poznámku, že ani sebelepší přípravek neúčinkuje v případě, kdy není aplikován. To není pokus o hloupý vtip, ale spíše narážka na fakt, že osobní hygiena by měla být důkladná. I když např. podpaží, kde se pach potu projevuje poměrně výrazně, věnuje při osobní hygieně pozornost téměř každý, často jsou (opakovaně) opomíjena jiná místa těla – např. chodidla nohou, meziprstní prostory, apod. V boji proti zápachu potu je také možné použít přípravky s antibakteriálním účinkem (mýdla aj.), zejména pro oblasti těla, kde jsou hojněji zastoupeny apokrinní potní žlázy (viz. výše).

 

Pokud se ovšem člověk potřebuje zbavit tělesného pachu, způsobeného rozkladem potu, nemá vždy možnost osprchovat se a umýt, protože, jak jsme se zmínili výše, pach potu zejména pocházejícího z apokrinních žláz se projevuje poměrně rychle. Nejen v tomto případě jsou k dispozici nejrůznější deodoranty, antiperspiranty a další výrobky, které různými způsoby účinkují proti zápachu potu.

 

Deodoranty

 

Jsou, ostatně jako antiperspiranty (viz. níže), vyráběny nejčastěji ve formě spreje,  gelu,  krému, nebo jako tzv. tuhé deodoranty. Obsahují nejrůznější vonné složky, které mají pach potu překrýt. Zároveň ovšem působí desinfekčně a tím zpomalují proces rozkladu potu bakteriemi a, potažmo, tedy i jeho pachový projev. Samotnou tvorbu potu ovšem nijak neomezují.

 Účinky současně vyráběných deodorantů mají různou dobu trvání, která je samozřejmě závislá i na míře pocení. Obvykle je však během dne nutné aplikaci několikrát opakovat. 

 

Antiperspiranty

 

Aplikují se zejména do oblasti podpaží, kde bývá zápach nejvýraznější. Nedoporučuje se aplikace na poraněná místa pokožky.  

Antiperspiranty mívají obdobnou formu jako deodoranty, ale zaměřují se přímo na omezení tvorby potu V zásadě jde o velmi jednoduchý proces, kdy aplikovaná látka vytváří gelovitou zátku, která dočasně uzavře kanálky potních žláz. Nejčastější účinné látky obsažené v těchto výrobcích představují sloučeniny hliníku a zirkonia. V této spojitosti aktuálně probíhá řada diskuzí o možných škodlivých účincích těchto látek, někdy jsou dokonce antiperspiranty obviňovány i ze vzniku rakoviny (zejména prsu). Studie, která by takový vztah prokázala ovšem, pokud je nám známo, neexistuje.

Občas je sice možné setkat se s alergickou reakcí na některou ze složek výrobku, takže je třeba přejít k jiné značce antiperspirantu, vážnější problémy však zpravidla nehrozí. Faktem ovšem je, že dočasným uzavřením kanálků potních žláz je zamezeno potu plnit svou funkci. Použití antiperspirantu ovšem předpokládá pouze místní využití, takže k hromadění škodlivin ani k přehřátí organismu nedochází. Gelové zátky se samovolně odlupují společně s odumřelými kožními buňkami, případně jsou odstraněny při koupání, sprchování aj.

 

 

Délka účinku - mnohé přípravky tohoto typu slibují celodenní ochranu proti pocení. Nechceme tuto možnost přímo popírat, nicméně je nutné minimálně poznamenat, že doba účinku je jistě individuální také v závislosti na okolnostech a na celkové zátěži organismu.

 

Antitranspiranty – nejsou u nás tolik rozšířené jako výše uvedené prostředky. V řadě z nich bývá účinnou látkou farnesol a naopak neobsahují hliník. Antitranspiranty neomezují tvorbu potu, ale pot „vysušují“ a předcházejí vzniku pachu. Řada antitranspirantů se aplikuje na oblast nohou – chodidla, prsty, meziprstní prostory.

 

Jak antiperspiranty tak antitranspiranty obsahují v současnosti zpravidla i deodorační složku.

 

Přírodní a bio kosmetika

 

Odstavec o těchto výrobcích uvádíme na závěr zejména pro neustále rostoucí okruh lidí, kteří preferují čisté přírodní produkty a odklání se od průmyslových výrobků obsahujících celou řadu synteticky vyráběných chemických látek.

Oba dva druhy přípravků jsou si do určité míry podobné ve svém přírodním základu. Jako biokosmetika se mohou označovat ty přípravky, jejichž výrobci mají povinnost prokazovat certifikačnímu orgánu nejen přírodní původ svého výrobku, ale současně, že použité suroviny pocházejí z ekologického zemědělství (bez použití pesticidů, syntetických hnojiv, apod.) a pro účel výroby mají v tomto ohledu platná, nezávislá osvědčení. Rovněž se při výrobě nepoužívá některých barviv, syntetické parfemace, využití konzervantů je silně omezeno, aj.

Příznivcům přírodních přípravků  lze v otázce omezení pocení doporučit například přípravky z šalvěje, který má rovněž velmi příjemnou vůni a může tak sloužit i jako deodorant.

 

Vyznavači přírodních přípravků si také mohou v rámci večerní očisty užít třeba v současnosti populární ovesnou koupel. Ta je doporučována právě lidem s přecitlivělou pokožkou, na které mohou některé výše uvedené přípravky působit dráždivě. Mimo to se doporučuje rovněž pro celkové zklidnění organismu, výživu kůže, omezení svědění a nebo třeba při problémech s ekzémy.

 

I když pocení je zcela přirozeným fyziologickým dějem, který má pro lidský organismus značný význam, jeho projevy jsou dnes společensky nepříliš populární. Využívání prostředků omezujících tvorbu potu a eliminujících nepříjemný pach vznikající při jeho rozkladu si tak získalo pevné místo v životním stylu současných generací.

 

PharmDr. Andrea Kleinová

Zdroje:

 

http://www.doktorka.cz/pot-neni-jen-voda/

http://www.nutesi.tym.cz/index.php?text=14-poceni

http://www.celostnimedicina.cz/proc-ovesna-koupel.htm

 

 

—————

Zpět